Co napsal život

Žiju, nepřežívám

čtvrtek, března 15, 2018

Vždycky jsem více než ochotně tvrdila, že můj život je jako jízda na horské dráze. Jednou nahoře, jednou dole. Ale poslední dva roky to byla úplně jiná zábava. Jako by po vás chtěli, abyste jeli hlavou dolů bez bezpečnostních pásů nebo vám povolili šrouby na kolejnicích. Tak nějak to tady vypadalo.

Skladiště myšlenek

Dárek, který nebyl pro mě

čtvrtek, února 09, 2017

Já nekradu, nelžu
A rovně stojím
Těch příliš veselých se celkem bojím
Rodokmen roviny
Renomé psance
Tancuju jenom, když je mi do tance
Bože, buď laskavý
Bože, buď laskavý k nám tvrdohlavým

(Szidi Tobias - Tvrdohlavá)

101 cílů za 1001 dnů

101 cílů za 1001 dnů - Leden 2017

čtvrtek, února 02, 2017

Nový měsíc, nový začátek. A spolu s ním přináším i ohlédnutí za prvním měsícem své výzvy. Musím říct, že to uteklo strašně rychle. Než jsem se vzpamatovala, byla půlka ledna a s dalším mrknutím... No, nicméně, myslím, že to skóre nakonec není tak zlé...

Co napsal život

Sbohem, Olomouci

úterý, ledna 31, 2017

V sobotu jsem se definitivně odstěhovala z Olomouce. Sbalila jsem si svých pět švestek a konečně dala sbohem městu, do kterého jsem se několik let zpátky tak bláznivě zamilovala. Zpětně jsem ráda, že jsem neměla čas projít se naposledy centrem, zajít do Bistré krávy nebo si vyšlápnout Sv. Mořice, jak jsem původně plánovala.

Proč? Protože by se to zcela určitě neobešlo bez slz. A pocitu zklamání. Koukala bych na všechny ty vysmáté studenty, kterých by bylo na každém rohu nejméně půl tuctu, a v duchu myslela jen na to, co všechno se v uplynulém roce stihlo zvrtnout.

Nicméně se spěchalo. Takže všechno proběhlo svižně, bez zbytečného zdržování, přemýšlení či dokonce vzpomínání. Během hodiny byl pokoj prázdný a kufr našeho fordu plný k prasknutí. Ještě jedno ohlédnutí, poslední

Co napsal život

Pohlazení sněhových vloček

úterý, ledna 24, 2017

Miluju pocit, když mi do vlasů padají sněhové vločky. Když mě ten malinký zázrak hladí po tvářích a šeptá o tom, že všechno bude zase v pořádku. Chtěla bych tomu věřit. Strašně moc. Ale poslední dny se mi to nějak nedaří.

Můj život je jako na houpačce už pěkně dlouho. Od toho dne, kdy se za oponou začalo pomalu schylovat k prvnímu dějství našeho malého – velkého dramatu, uplynul už rok. Nevím přesně kolikátého to bylo. Táta o tom mluví často, ale pokud jde o jeho nový život, mám ve zvyku ty informace pouštět z hlavy.

Zvlášť pod tíhou nálady, která u nás panuje. 

 

Knižní recenze

Recenze: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

úterý, ledna 17, 2017

Říká se, že prokrastinace je zlo. Ale to je lež. Pro nás, knihomoly a kreativní dušičky, je to učiněný zázrak. Nic totiž nepodpoří touhu po čtení či psaní tolik jako práce či studium. Zpětně si tedy uvědomuju, že svému hrůzostrašnému začátku na vysoké vděčím opravdu za mnohé. Mimo jiné i za znovunalezení svého čtenářského ducha…

101 cílů za 1001 dnů

101 cílů za 1001 dnů

pondělí, ledna 02, 2017




S příchodem nového roku se již tradičně nabízí poněkud ošemetná příležitost pro nové cíle, výzvy a předsevzetí. Znáte to – pravidelně cvičit, ubrat na váze, …  Většinou to každý z nás vzdá během pár týdnů, nanejvýš měsíců. A nejspíš proto jsem se rozhodla zapojit do téhle poměrně populární výzvy.

Na následujících 1001 dnů, tedy necelé tři roky, jsem si vytyčila přesně 101 cílů (nejsem žádný troškař, přece!). Každý měsíc se sejdeme ve speciálním článku, kde situaci mého seznamu zhodnotíme (anebo nezhodnotíme a povíme si o tom, jak jsem líná)…

Tak co říct ještě? … Směle do toho!

Facebook

wattpad