Recenze: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

úterý, ledna 17, 2017

Říká se, že prokrastinace je zlo. Ale to je lež. Pro nás, knihomoly a kreativní dušičky, je to učiněný zázrak. Nic totiž nepodpoří touhu po čtení či psaní tolik jako práce či studium. Zpětně si tedy uvědomuju, že svému hrůzostrašnému začátku na vysoké vděčím opravdu za mnohé. Mimo jiné i za znovunalezení svého čtenářského ducha…


_____________________________________________________
"Příběh začíná děsivou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. I když to zní jako něco nemožného - jsou možná stále naživu..."
_____________________________________________________


Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti na mě už na první pohled zapůsobil naprosto uhrančivým dojmem. A beze studu přiznávám, že jsem si v tu chvíli připadala jako by mi bylo znovu pět, protože to, co zaujalo mou pozornost, nebyl text, ale obrázky (přesněji řečeno fotografie).

Možná vám to zní trochu hloupě, ale každý, kdo držel jednu z knih o podivných dětech v ruce, mi dá určitě za pravdu. Ostatně se můžete sami přesvědčit:





Příběh sám o sobě, je poměrně zapeklitá záležitost. Spousta lidí na internetu řeší, že je to slátanina všeho, co už vlastně kdysi bylo řečeno. Nu, upřímně by mě zajímalo kde a kdy, protože vám můžu říct jedno: Už hezky dlouho jsem v ruce nedržela tak originální a dech beroucí fantasy. 

První díl z triologie jsem slupla jako nic. Jeden večer, šálek zeleného čaje, hrst gumových medvídků a po pár hodinách nebylo, co dělat. Vlastně jsem měla nutkání začít běhat po Olomouci a zjišťovat, jestli v jedenáct v noci nemají někde otevřené nějaké knihkupectví…

Neměli.

A možná to bylo dobře. Pokud si vzpomínám, peněženka na tom onehdy nebyla zrovna nejlépe.

~



Na Sirotčinci mi od samého začátku byla nejkouzelnější jeho důvěryhodnost. Sama jsem dohromady ani nevěděla jak, ale po pár stránkách se mi zdálo, jako by to nebyl Jacob, kdo pátrá po záhadách svého dědečka, kdo se potlouká ve skrze zvláštním ostrovem – byla jsem to já. 

A za to, za to patří Ransomu Riggsovi neskonalé díky. Za to, že jeho fantasy není prvoplánová ani jednoduchá, za to, že se na své čtenáře (většinou) pohlíží jako na rozumné a víceméně inteligentní tvory.

S naprostou jistotou vám tedy mohu říct, že vás příběh překvapí, možná i vyděsí. Pokud máte fantasy rádi alespoň z poloviny tak jako já, bude vaše představivost zcela jistě pracovat na plné obrátky. 





Za mne osobně bylo největším lákadlem cestování v čase. Tahle zápletka je totiž takovou mou malou (čti velkou) posedlostí. Viděla jsem na tyhle motivy desítky filmů, přečetla několik knížek a moře povídek. Nic z toho se svou precizností (a také logičností) nevyrovnalo Podivným dětem. Kupodivu se totiž nedostaneme k věčné otázce: Co bylo dřív – slepice nebo vejce? Zkrátka a dobře, prostě jen tak proplouváme časem. A navíc v Británii.

Druhá světová válka. Viktoriánská Anglie. Současnost.

 ~


Sečteno podtrženo: Rozhodně se jedná o zajímavý příběh, který stojí za to si přečíst. Nemohu říct, že by všechny díly byly stejně dobré. Upřímně, druhý díl, byl dle mého naprostý propadák. To jsem se musela ke čtení vyloženě nutit. Ale ten závěr celé trilogie, ten stál opravdu za to. Vlastně byl tak dobrý, že jsem nakonec přivřela oko i nad tím typickým americkým happyendem.

Koneckonců, pořád to byl příběh pro děti. Fakt, že hlavním hrdinům bylo mnohdy přes sto let, na tom nic nemění. 



Na závěr bych si ještě dovolila pár slov k filmové adaptaci – ve srovnání s příběhem v knihách, je děj ve filmech něčím naprosto nudným, plytkým a nezajímavým.  Ono, nacpat přes tisíc stránek do jednoho snímku je nejspíš moc i na Tima Burtona. 

Vizuálně se jednalo sice o velkolepou podívanou, ale věřte mi, předloha je lepší vždycky. Tady to platí dvojnásob. A pokud se bojíte nudy, zapomeňte na to. Film sice poměrně věruhodně popisuje první díl, ale druhé dva okázale ignoruje. 

Mé hodnocení celé série: 7/10

You Might Also Like

0 komentářů

Facebook

wattpad